Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Rozbor souvětí
- určíme počet vět, očíslujeme, určíme hlavní a vedlejší

- uvědomíme si vztahy mezi větami a způsob spojení, zobrazíme graficky

- určíme druh souvětí, druh vět vedlejších i hlavních, zkontrolujeme interpunkci

Podřadné souvětí

- jen jedna hlavní věta, viz věty vedlejší

Souřadné souvětí

- nejméně dvě hlavní věty spojené spojkami souřadicími nebo čárkou

Vztahy hlavních vět:

Slučovací     - obsahy výpovědí jsou sobě rovné; A ) B

                      - a, i, ani, nebo, jednak, zčásti, hned, chvíli
Stupňovací         - obsah druhé věty je závažnější než první

                            - ba, dokonce, ba i, ale i, nejen - ale i, nejen - nýbrž i

Odporovací        - obsah druhé věty popírá obsah první; A H B

                            - ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, sice - ale

Vylučovací         - jedna vylučuje druhou, nemohou platit současně; A – B

                            - nebo, anebo, buď - buď, buď - nebo

Příčinný         - obsah druhé napomáhá pochopit první; A 7 B

                         - neboť, vždyť, totiž

Důsledkový       - druhá (důsledek) vyplývá z první (příčina); A 6 B

                            - proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak

Vysvětlovací         - druhá věta je vysvětlením první; A ** B

                                - t. j. (to jest), a to, totiž, vždyť, však, to

Druhy vět

Věta    hlavní - nezávislá na jiných, nelze se na ni zeptat

Věta vedlejší         - závislá ne jiné (hlavní či vedlejší) větě, má funkci jako její větný člen

                                - podmětná - vyjadřuje podmět, bývá uvozena: kdo, co, že, aby, kdyby

                                - přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku, vyskytuje se zřídka

                                - přívlastková      - vyjadřuje přívlastek, závisí na podstatném jméně

                                                               - bývá uvozena: který, jenž, kde, kdy, kam, aby

                                - předmětná       - vyjadřuje předmět, závisí na slovese

                                                            - bývá uvozena: že, aby, kdo, co, kde, kam, odkud

                                - příslovečná     - vyjadřuje příslovečné určení, rozvíjí přísudek

                                                            - místní - kde, kam, odkud, kudy

                                                            - časová - když, až, jakmile, jak, sotva, zatímco, dříve než, kdykoli

                                                            - způsobová - způsobu, míry, prostředku, zřetele, účinku, omezení

                                                            - příčinná (důvodová) - že, protože, poněvadž, jelikož

                                                            - účelová - aby

                                                            - podmínková - jestliže, -li, kdyby, když, jestli

                                                            - přípustková - ač, ačkoli, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli

                                - doplňková      - vyjadřuje doplněk, vztahuje se k podstatnému jménu a ke slovesu

                                                            - často na slovese vnímání: vidět, slyšet, cítit; uvozena: jak, jako

                                - nepravé - spojkové, vztažné