- uvědomíme si vztahy mezi větami a způsob spojení, zobrazíme graficky
- určíme druh souvětí, druh vět vedlejších i hlavních, zkontrolujeme interpunkci
- jen jedna hlavní věta, viz věty vedlejší
- nejméně dvě hlavní věty spojené spojkami souřadicími nebo čárkou
Slučovací - obsahy výpovědí jsou sobě rovné; A ) B
- ba, dokonce, ba i, ale i, nejen - ale i, nejen - nýbrž i
- ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, sice - ale
Vylučovací - jedna vylučuje druhou, nemohou platit současně; A – B
Příčinný - obsah druhé napomáhá pochopit první; A 7 B
Důsledkový - druhá (důsledek) vyplývá z první (příčina); A 6 B
Vysvětlovací - druhá věta je vysvětlením první; A ** B
- t. j. (to jest), a to, totiž, vždyť, však, to
Věta hlavní - nezávislá na jiných, nelze se na ni zeptat
Věta vedlejší - závislá ne jiné (hlavní či vedlejší) větě, má funkci jako její větný člen
- podmětná - vyjadřuje podmět, bývá uvozena: kdo, co, že, aby, kdyby
- přísudková - vyjadřuje jmennou část přísudku, vyskytuje se zřídka
- přívlastková - vyjadřuje přívlastek, závisí na podstatném jméně
- bývá uvozena: který, jenž, kde, kdy, kam, aby
- bývá uvozena: že, aby, kdo, co, kde, kam, odkud
- příslovečná - vyjadřuje příslovečné určení, rozvíjí přísudek
- místní - kde, kam, odkud, kudy
- časová - když, až, jakmile, jak, sotva, zatímco, dříve než, kdykoli
- způsobová - způsobu, míry, prostředku, zřetele, účinku, omezení
- příčinná (důvodová) - že, protože, poněvadž, jelikož
- účelová - aby
- podmínková - jestliže, -li, kdyby, když, jestli
- přípustková - ač, ačkoli, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli
- doplňková - vyjadřuje doplněk, vztahuje se k podstatnému jménu a ke slovesu
- často na slovese vnímání: vidět, slyšet, cítit; uvozena: jak, jako
